Technika vinutých perel není příliš známá, avšak jedná se o krásný způsob zpracování skla.

Vinutí skla se věnujeme dva roky. Nejdříve jsme společně absolvovaly dva kurzy, kde jsme dostaly možnost se naučit základy. Hned po návratu z druhého kurzu bylo rozhodnuto, že budeme kupovat vybavení. Tvorba ze skla byla především maminčiným snem, ale šly jsme do toho spolu, protože mě také zajímalo, jak to vlastně funguje.

Důležitá je obezřetnost a soustředění, bez kterých se člověku v lepším případě jen nedaří podle představ, v tom horším se může nehezky popálit, občas i pořezat o střepy. 

Z vybavení je nejdůležitější mít plynový hořák a bombou s plynem a ještě jednu s kyslíkem, nebo oxygenerátor, který máme my. Dále nehořlavý pracovní prostor, jako například plechovou desku na stole a různorodé tvarovací nástroje.

Aby vůbec perle mohly vzniknout, pořídily jsme si několik barev tyčí lampového skla, mandrely (kovové tyčinky různé šíře, na něž se sklo navíjí), které se musejí dopředu namočit do separátoru, díky němuž lze nakonec perle z mandrelů sundat. Sklo se taví a následně navíjí při tisícistupňových teplotách. Chceme samozřejmě, ať nám všechny kousky hezky vyjdou, a proto musejí pomalu chladnout v žáruvzdorné nádobě s perlitem, který drží teplo.

Po vychladnutí perle čistíme pilníkem od separátoru a kombinujeme nebo jednotlivě finálně upravujeme do podoby šperků.